Obyčejná elektrická žehlička? Ta první znamenala skutečný převrat, i když vážila 7 kilogramů

Přestože žehlení je pro mnohé lidi otravnou činností, tato aktivita provází lidstvo již velmi dlouho.

Přestože žehlení je pro mnohé lidi otravnou činností, tato aktivita provází lidstvo již velmi dlouho.

Používání plochých povrchů k vyhlazení tkanin a snížení jejich zmačkání se datuje přes 2000 tisíc let dozadu u mnoha raných civilizací. Některé z prvních žehliček byly dokonce studené a oblečení takříkajíc jen hladily. Modernější model využívající elektrickou energii přišel až s rokem 1882.

V pondělí 6. června uplyne 140 let od události, kdy si americký vynálezce Henry W. Seeley nechal patentovat elektrickou žehličku.

Influencerka předvádí triky do domácnosti, ze kterých fanoušci šílí! Navždy změní způsob, jakým uklízíte

Pause0%VolumeAd
Názory na to, kde a kdy vznikla první zařízení, která by upravovala pomačkané oděvy se různí. Podle některých zdrojů už 400 let před naším letopočtem používali Řekové nahřátou kulatou tyč a staří Římané zase kovovou lopatku, do které tloukli v naději, že tímto způsobem se tkanina vyrovná. V Číně se žehlilo prostřednictvím pánví z bronzu či mědi naplněných horkým dřevěným uhlím nebo pískem.

Kolem roku 1300 se v Evropě oblečení napravovalo hladkým kusem kovu. Byl připevněn k rukojeti, zahříval se nad plamenem a následně se zvedl pomocí izolované rukavice. Samotný oděv však musela chránit vrstva látky určená jako prevence vůči zašpinění oblečení sazemi z tohoto mechanismu. Po vychladnutí se taková žehlička znovu nahřála a proces se zopakoval. Kromě vyhlazování záhybů plnilo žehlení i další důležitou funkci – ničilo bakterie v oblečení a snižovalo tvorbu plísní.

Předejít znečišťování šatstva se podařilo díky duté žehličce, která se zahřívala vložením horkého železného jádra do nitra. Teplo se tak přenášelo na čistou spodní desku zařízení a ochranná vrstva mezi ním oděvem již nebyla zapotřebí.

S rozvíjením technologie zpracování kovů se žehličky mohly zahřívat na litinových kamnech, takže v porovnání s otevřeným ohněm byla práce s nimi mnohem jednodušší. V roce 1871 byla díky podnikatelce a vynálezkyni Mary Florence Pottové v Americe představena žehlička s odnímatelnými dřevěnými rukojeťmi, které zabraňovaly popálení rukou. V 70. letech 19. století byly patentovány i plynové žehličky.

Velký převrat v žehlení však nastal 6. června 1882. Odborník na elektroniku Henry W. Seeley v New Yorku získal patent na první elektrickou žehličku, která vážila kolem 7 kilogramů. Proud procházel elektrodami uhlíkového oblouku, který zahříval samostatnou desku. Pravidelnější teplota žehlicí plochy sice způsobila mnohem jednodušší žehlení, ale nezanedbatelným problémem bylo, že málokterá domácnost byla v té době připojena na elektrickou síť. Žehlička se navíc příliš dlouho zahřívala, což bylo otravné. Ve stejném roce bylo podobné zařízení představeno i ve Francii, ale považovalo se za příliš nebezpečné.

V roce 1892 představili společnosti Crompton and Co. a General Electric Company ruční žehličky využívající elektrický odpor, které umožňovaly regulaci tepla. Když se popularita ručních elektrických žehliček rozmohla, prodej ještě více podpořilo zavedení elektrických napařovacích žehliček v 50. letech 20. století.